„Cítím se frustrovaný(á), co s tím?“

Spousta klientů ke mně přichází s tím, že se cítí frustrovaní. Podívejme se tedy na to, co je frustrace a jak s ní nakládat.

CO JE FRUSTRACE?

Frustrace je emoce, kterou cítíme, když se nám nedaří dosáhnout našeho cíle. Cítíme se frustrovaní, když něco není tak, jak bychom si přáli. Čím důležitější cíl byl, tím větší frustraci cítíme.

Mysleli jste si třeba, že ve 40 budete mít úspěšné podnikání, domek na okraji města a dvě děti. Blíží se čtyřicítka a máte práci, která vás nebaví, nemáte ani partnera či partnerku, a bydlíte ve městě v paneláku. Tohle by byl příklad větší životní frustrace. Ovšem s menší frustrací se můžeme setkat každý den. Spousta rodičů je dennodenně frustrovaných, protože očekávají jisté chování svých dětí, a ony se chovají úplně jinak. S frustrací přichází dost často i pocity bezmoci.

Nedávno jsem se dívala na přednášku Dr. Gordona Neufelda, amerického profesora, který představit Trafic Circle Model, model kruhového objezdu. V jeho modelu frustrace vede ke třem výsledkům: změna, přizpůsobení se a agrese.

Emoce mají velice důležitou funkci. V latině se jim říká motus, což znamená pohyb. Jak slovo napovídá funkce emocí je nás uvézt do pohybu. Negativní emoce nám říkají, že je něco v nepořádku, a že je potřeba s tím něco dělat, než bude pozdě. Jsou dvě možnosti. Tou první je ZMĚNA, a to buď vnějšího světa nebo našeho chování. Druhou možností je PŘIZPŮSOBENÍ SE, když vnější svět změnit nemůžeme, tak musíme změnit ten vnitřní, to, jak svět vnímáme a přizpůsobit se.

JAK S FRUSTRACÍ PRACOVAT?

Co bychom tedy měli dělat, abychom pomohli frustraci naplnit svoji funkci.

První krok, který potřebujeme udělat je si připustit, že jsme frustrovaní a DOVOLIT SI CÍTIT SMUTEK. „Já to chápu. Jsem frustrovaná. Takhle to dál nejde.“ A to je pravda. Frustrace není nemoc, chce nám říct, že něco je špatně. Teprve, když si dovolíme být smutní, tak se dokážeme pohnout z místa. Když si nedovolíme být smutní, je veliká šance, že zaútočíme. „Je mi líto, že nemám práci, která by mi přinášela radost.“ „Je mi líto, že nemám partnera.“ „Je mi líto, že moje dcera křičí.“

Druhým krokem, po tom, co jsme si dovolili se cítit smutní, je racionálně rozebrat situaci.CO MŮŽU ZMĚNIT? Jak můžu změnit vnější svět a jak můžu změnit své chování? Koučink je pro tento krok vynikajícím nástrojem, pomůže identifikovat body ke zlepšení, stanovit si cíle, vytvořit akční plán, jak krok za krokem těchto cílů dosáhnout a začít se hýbat. Nejsem spokojený v práci, tak si můžu začít hledat jinou. Vždycky jsem chtěl podnikat. Co potřebuji na to, abychom mohl tedy s podnikáním začít? Co můžu udělat proto, aby na mě mé dítě již znova nekřičelo?

Třetím krokem je si uvědomit: CO NEMŮŽU ZMĚNIT A MUSÍM PŘIJMOUT? Nejsme všemocní, jsou věci v životě, nad kterými nemáme kontrolu a musíme je jen přijmout tak, jak jsou. To, že nám zemřel někdo blízký a my jsme chtěli, aby viděl naše děti vyrůstat a neuvidí, je něco, co nemůžeme změnit. Musíme to přijmout. To, že se náš partner či partnerka rozhodli nás podvést, nemůžeme ovlivnit, to bylo jejich rozhodnutí. To, že se k nám náš šéf nechová hezky, je jeho chování, které mi také neovlivníme. Čím více se snažíme změnit něco, co změnit nemůžeme, tím více frustrovaní jsme. Přijmout, že nejsme všemocní, a že prostě jsou věci, které nezměníme a jen je musíme přijmout, je jedno z nejtěžších úkonů v oblasti seberozvoje, ale o tom si budeme povídat více v jiném článku.

Co se ale stane, když si nepřipustíme to, že jsme frustrovaní, nedovolíme si cítit smutek a tím pádem neuděláme příslušné změny ani nepřijmeme to, co nemůžeme změnit? Představte si energii této emoce jako sopku, která je uzavřená a nakonec vybuchne. Bude to v nás tak dlouho bublat, až nakonec ZAÚTOČÍME. Tato potlačená energie se promění v sarkasmus, útočná gesta, křik, nepříjemný hlas, odsekávání, netrpělivost, naštvanost, nadávky, fyzické napadení, či dokonce v extrémních případech přemýšlení o sebevraždě.

Svět se v poslední době hodně změnil, a tlačí na nás abychom byli šťastní 24hodin sedm dní v týdnu a pokud ne, tak jsme přece divní. Sociální sítě vytváří iluzi, že všichni jsou šťastní a spokojení, mají život, který si přáli, jen mi ne. „Každý dosáhl svých cílů jen já ne.“ A i když vědomě víte, že to není pravda, tak stejně vás to podvědomě ovlivňuje a vytváří to jistou frustraci. Zrovna nedávno mě oslovila jedna paní s tím, že má krize úzkostí, když se podíváte na její Instagram, tak vypadá, jako nejšťastnější člověk na světě.

Není nic horšího než pocity frustrace potlačovat, či se obviňovat. Minulost již nezměníme, co můžeme změnit je naše budoucnost, abychom se za dalších deset let neprobudili opět s frustrací, že nejsme tam, kde jsme si přáli být.

Pokud se cítíte frustrovaní, určitě se na mě obraťte, ráda Vám s tím pomůžu. Úvodní online sezení koučinku si můžete domluvit zde.

Vřele doporučuji zhlédnutí 20 minutové přednášky Neufeld’s Traffic Circle Model of Frustration a panelové diskuze po přednášce (přednáška je v angličtině bez českého překladu):