Inspirativní myšlenky od muže, který se chystá veslovat přes Atlantský oceán

V rámci nové vědecké studie jsem s Milanem udělal rozhovor o jeho cestě a o části tohoto rozhovoru se s vámi podělím jako inspiraci. O jeho cestě si můžete přečíst zde.

Když slyšíte o cestě, jako je tato, určitě vás hned napadne: Proč by někdo chtěl 4 měsíce trpět a riskovat život? To je šílené! Milan k tomu má však několik ušlechtilých důvodů a motivaci, která každého z nás může inspirovat.

Pavla: „Proč se vydáš na tuhle cestu?“

Milan: Dobrá otázka. Vždy jsem chtěl udělat něco mimořádného. Zaprvé je to taková osobní výzva, s tím přichází spousta dalších věcí. Chci se o sobě dozvědět trochu víc. Je to tak extrémní věc, takže se budu moci prozkoumat během cesty. Budu úplně sám bez přímého kontaktu s kýmkoli. Je to příležitost dostat se do své vlastní hlavy a lépe se poznat. A za druhé, byl bych první v historii, komu se to skutečně podařilo, veslovat z New Yorku do Anglie, což je atraktivní.

Pavla: „Jaký je tvůj cíl?“

Milan: Mým cílem je se tam dostat. A vedle toho chci, aby mě lidé sledovali a snad se ode mě mohou něco naučit. Doufám, že to lidé mohou vnímat jako vzor pro sebe, protože je to jedinečná věc a rozhodně velmi těžká. Rád bych lidi inspiroval a udělalo by mi to velkou radost, pokud to půjde.

Dále bych rád shromáždil všechny informace z cesty k vytvoření dokumentu a napsání knihy na základě znalostí, které budu mít, a svých poznámek.

V důsledku této cesty se snažím pomoci jedné nadaci, nadaci pro sportovce. Tato organizace pomáhá handicapovaným sportovcům, dětem i dospělým, všem, kteří chtějí sportovat, ale jsou handicapovaní. Doufejme, že tím, že získám reputaci a více lidí si mě všimne, dokážu zviditelnit i tuto organizaci. https://www.challengedathletes.org/

Pavla: Jakou máš motivaci? Co ti bude pomáhat během cesty?

SILNÁ VŮLE a vzpomínání na těžké chvíle v mém životě, kdy jsem uspěl

Milan: Je to přání, abych skončil. Všechno mě bude motivovat. Věřím, že motivaci napříč cestou najdu v podstatě v čemkoli. Například vzpomínání na těžké chvíle v mém životě, ve kterých jsem uspěl a jimiž jsem si prošel. Bude mě to motivovat. Budu hledat věci, které mě podrží. Další věcí je určitě moje pevná vůle, tu jsem měl vždycky. Pak je to moje rodina a moji přátelé, kdokoli, kdo ke mně vzhlíží. Vědomí, že existují lidé, kteří mě sledují. A také ta touha být první a prosadit se. To jsou pro mě skvělé věci. Budu se cítit velmi privilegovaný, že mohu dělat něco, co miluji. Mám skvělou rodinu a úžasné rodiče a jen vědomí, že tam na mě čekají, mi dodá hodně síly. Nemám však v plánu s nimi moc komunikovat.

Pavla: Jak ses připravoval psychicky?

PŘÍPRAVA zvyšuje sebedůvěru

Milan: Nemyslím si, že je možné se na něco takového připravit. Moje mentální příprava vycházela z plánování cesty. Když jsem to plánoval a uskutečňoval, myslím, že jsem se tak připravoval i psychicky. To, že jsem připravený z hlediska materiálu, výstroje, lodi, logistiky i výcviku, to mi zvedá sebedůvěru. Mentální příprava přichází s jistotou, jak moc si věříte nebo věříte v sebe. Pokud uděláte přípravu dobře a uděláte si průzkum, zkontrolujete si všechny poznámky, které máte, mentální příprava přichází s tím. Vždy jsem byl připraven přijmout tuto výzvu, ale pokud bych nevěděl, že mám vše nastaveno a připraveno na cestu, sebedůvěra by tam pravděpodobně nebyla. Vím, jak funguje moje mysl. Podvědomě jsem o tom snil a v duchu jsem představoval jak tam jsem, jaké to bude,tím jsem se trochu psychicky připravil. Netuším, jak to ve skutečnosti bude, ale myslím, že očekávání je velmi silné. Myslím, že mě to na začátek připravilo. Co bude potom, to budu řešit, až to přijde.

Pavla: Jak se budeš motivovat jít dál, když to bude těžké?

Milan: Budu k sobě mluvit opravdu drsně, nadávat, říkat něco špatného. Musím pokračovat. Připomínat si, proč to dělám, nikdo mě o to nežádal, je to něco, co chci dělat, a to je moje hlavní motivace, proč to dělám a proč jsme tam venku a kolik peněz mě to stálo, abych skutečně byl tam venku. Kdokoli může být na dně, smutný, sklíčený, unavený, to se stává. Jaké myšlenky pomůžou? Mám spoustu dobrých myšlenek na boj s těmito negativními emocemi. vždy si připomenu, proč jsem tam venku.

Pavla: Co si v tu těžkou chvíli řekneš?

Milan: Vzpomínky na těžké časy, které jsem měl, když jsem se připravoval. Budu na sebe křičet. Drž hubu a pokračuj, kvůli tomu jsi přece tady… vzpomínky na to, jak jsem se připravoval, kolik času jsem strávil na veslovacím trenažéru, jak moc jsem se potil a trénoval, kolik stresu abych dostal půjčku na koupi této lodi. Nejsou to šťastné myšlenky, ale připomenou mi, proč tam jsem. Utratil jsem všechny peníze, proto jsem tady, neexistuje žádná výmluva, abych nevesloval.

Sleduji některé další lidi s dobrými zkušenostmi, úspěchy, některé silné lidi a budu na ně myslet. Co by tento chlap udělal v mé situaci nebo co by udělal ten druhý? Tenhle chlap je mým vzorem. Drž hubu a udělej to! To je to, co by udělali. Silní chlapi. Moc se o tom nemluví, jen si musím pamatovat, že se musím soustředit na výsledek, pamatovat si, proč jsem tam venku, a dál pádlovat. Neexistují žádné výmluvy a musím se přestat litovat a pořádně makat, tak to bude.

Proč bych si myslel něco, co mi nepomůže?

V určitém okamžiku si mohu začít vizualizovat své rodiče, jak na mě čekají na druhé straně nebo jak se blížím k cíli, a věřím, že se to v určité chvíli stane motivací. Právě teď se snažím nedovolit si na to tolik myslet. Nemám rád tyto myšlenky. Mám pocit, že by se lidé mohli dostat na scestí, když budou přemýšlet o cíli a nesoustředit se na cestu a nezaměřovat se na to, co je důležité. Nedovoluji si myslet na to, co se stane, až skončím. Myslím, že to může být kontraproduktivní. Mohlo by mi to bránit v dosažení cíle, uspěchat ho nebo si představit něco, co ještě není hotové. Vždy věřím v to, že nejdřív něčeho dosáhneš a potom to oslavíš. Je to motivace, musím tam dostat loď, ale jak moc budu ve skutečnosti myslet na druhou stranu, to nevím. Pokusím se na to tolik nemyslet. Budu přemýšlet o svých vzorech a o tom, čeho dosáhli. Vzhlížím k Reinholdu Messnerovi, který lezl po horách, Arnoldu Schwarzeneggerovi, kulturistovi, který je herec, motivoval mě v mnoha ohledech, měl silnou vůli, vždy šel za svými sny, chtěl být hercem a nebylo to pro něj snadné. Byl docela chytrý. Chci tento druh vůle přizpůsobit. Tito lidé se nevzdali. Měli sen a šli dál. Tohle je můj sen, teď je moje šance, není žádný jiný čas, abych to dělal, tohle je ono. Jsem tady, abych to dokázal. Proč bych dělal něco jiného? Proč bych si myslel něco, co mi nepomůže? Proč neudělat něco, co mi pomůže k cíli? Cíl je jen jeden a to doplout na druhou stranu. Musím udělat cokoli, abych se tam dostal.

Chci tam být. Cítím se velmi privilegovaný, že mám tuto šanci, veslovat, být schopen získat všechny peníze, koupit si loď, mít čas, přijít o práci, být schopen to skutečně dělat je úžasné. Nevím, kolik lidí by chtělo dělat to samé, nebo jsou možná tak šílení jako já, budou o tom přemýšlet, ale nemohou to uskutečnit, protože nemají peníze nebo nemají prostředky. Kdyby za mnou někdo přišel a dal mi loď, myslíte, že by moje touha byla stejná jako u Milana, který ji musel zaplatit ze svého, který si musel vzít bankovní úvěr? Samozřejmě že ne! Všechny tyto věci jsou mou motivací k úspěchu, protože chci být na moři a jak moc jsem toho už vynaložil na to, abych tam byl sám za sebe, a jen dodat, že nemám nikoho, kdo mi pomohl s přípravou. Je to můj samostatný přípravný pokus. Přišel jsem na tenhle hloupý nápad. Nevymyslel jsem to, ale přišel jsem na to sám. Udělal jsem veškerý průzkum. Kontaktoval jsem lidi. Cítím se silný, protože mi nikdo nedal nic zadarmo a nikdo mě nenutí tam být. Jsem rozhodně blázen, jak si lidé myslí, jsem, protože to chci dělat, aniž by mi to někdo navrhoval nebo mi to plánoval. Snad jsem to dobře naplánoval, snad jsem udělal domácí úkol správně, tam se to všechno ukáže. Teď už jen držet palce.

Pavla: Věříš, že budeš litovat svého rozhodnutí?

Milan: Ne, ne, na druhou stranu, možná, vlastně ano, pravděpodobně. Pravděpodobně budu, ale také budu vědět, že bolest je pouze dočasná a myšlenka na lítost nakonec zmizí, protože nikdy nic netrvá věčně. Vždy určitých věcí litujeme, ale nakonec to přejde. Opravdu věřím, že pomyšlení na to, že bych tam chtěl být a chtěl bych to dokončit a chtěl být první, je silnější než litovat sám sebe, litovat, že jsem něco takového udělal. Samozřejmě nebudu rád, když budu celý promočený a nebudu spát, protože moje nohy a ruce budou plné puchýřů a budu cítit velkou bolest. Myšlenka na lítost nakonec zmizí. Mohl bych být doma, dívat se s přítelkyní na televizi nebo tak něco, ale… Kdyby to bylo snadné, dělal by to každý. Myslím, že je to součástí. Odpověď na otázku je ano, určitě toho budu litovat.

Pavla: Jaká je tvoje slabina?

Milan: Jsem líný člověk. Bývám líný. Nemyslím si, že to bude slabost, budu nucen na sebe tlačit. Mohl bych něco zanedbat.

Pavla: Jaké jsou tvé silné stránky?

Milan: Jsem velmi disciplinovaný, jsem velmi racionální, umím si zachovat chladnou hlavu v extrémních situacích. Baví mě na sebe tlačit. Myslím, že jsem introvert. Baví mě čas o samotě a tlačení na sebe o samotě.

Po přečtení tohoto článku, co z toho můžete ve svém životě uplatnit, když procházíte těžkými časy?